Historie Shou Sugi Ban
Yakisugi nebo Shou Sugi Ban jsou obkladová prkna, která jsou na vnější straně opálená.
V Japonsku se běžně používají v kombinaci s bílým štukem v různých poměrech pro vnější povrchy stěn, přičemž každá oblast má poněkud odlišnou estetiku.
Japonsko ovlivnilo západní design během posledních 150 let, styl yakisugi byl převzat do moderní globální architektury v podobě černého monolitického povrchu.
Yakisugi začíná po celém světě získávat svoji oblibu jako technicky a esteticky hodnotné dřevěné obložení s přívlastkem elegance a luxusu. Přitom ve své domovině je
považován za standard dřevěné obložení, které je cenově dostupné a zároveň s lepší životnosti v porovnání s neošetřeným dřevem.
Existuje mnoho zdrojů informací o výrobě yakisugi. Tradičně se vázala tři prkna do trojúhelníkové trubice, čímž vzniknul komín, který se uvnitř zapálit.
Po dostatečném ohoření se komín rozpojil a plameny uhasily studenou vodou. V průmyslové výrobě se dnes používají propanbutanového hořáky, případně speciální pece.
Opálená strana pak může být ponechána tak, jak je, a nebo dále broušena/kartáčována, barvena/lakována, olejována, aby se dosáhlo dokonalejšího vzhledu.
Opalování není pouze kosmetická úprava, ale zlepšuje zároveň i životnost prken tím, že zabraňuje hnilobě, napadení hmyzem,
zlepšuje rozměrovou stabilitu a zlepšuje vlastnosti zpomalující hoření.
Dřevo je tvořeno ligninem a celulózou. Tepelné zpracování ponechává lignin neporušený, ale neutralizuje celulózu. Protože celulóza obsahuje cukry, které jsou lákavé pro
pro hmyz, bakterie a houby, vydrží dřevo ošetřené teplem než dřevo neošetřené.
Technika Shou Sugi Ban (Yakisugi) je považovaná za přátelskou vůči životnímu prostředí, protože ve své základní podobě nevyžaduje
žádné chemické konzervační látky nebo barvy, a přesto zajišťuje dlouhou životnost dřeva i jeho zvýšenou odolnost vůči ohni. Kromě použití
v exteriérech nachází Shou Sugi Ban své uplatnění čím dál tím více i v interiérech, nábytkářství a uměleckých dílech.